Ostružiník beztrnný 'Loch Ness®'

Ostružiníky prostokořenné vysazujeme od podzimu do časného jara, pokud půda není zmrzlá nebo trvale zamokřená. Ideální je období od poloviny podzimu do začátku jara. Rostliny pěstované v kontejnerech lze vysazovat po většinu roku, nejlépe však mimo období velkého horka a sucha.

Ostružiníky obvykle nepotřebují vysoké dávky hnojiv. Pokud rostou v úrodné půdě pravidelně obohacované kompostem nebo organickým mulčem, další hnojení často není nutné. Při slabém růstu nebo nízké úrodnosti půdy můžeme na začátku jara použít organické nebo vyvážené granulované hnojivo podle návodu výrobce. Nadměrné hnojení dusíkem podporuje bujný růst výhonů a může zhoršit jejich vyzrávání. Rostliny v nádobách potřebují během vegetace pravidelnější přísun živin než rostliny vysazené v půdě.

Ostružiníky jsou při dobrých pěstebních podmínkách poměrně odolné. Problémy mohou způsobovat zejména mšice, roztoči a některé houbové choroby, například šedá hniloba nebo choroby výhonů. Hustý a neprosvětlený porost zvyšuje riziko napadení. Důležitá je proto vzdušná koruna, dostatek slunce, odstraňování odplozených výhonů a nepřehnojování. Plody mohou poškozovat také ptáci. Při použití přípravků na ochranu rostlin vždy dodržujeme aktuální etiketu, povolené použití a ochrannou lhůtu.

U ostružiníku nejsou mladé výhony vyrůstající od báze rostliny planými výhony. Jde o přirozenou součást obnovy keře a u běžných odrůd na nich budou v následujícím roce vznikat květy a plody. Proto je neodstraňujeme jako výmladky podnože, ale vybereme z nich nejsilnější a vhodně je vedeme po opoře. Slabé, poškozené nebo nadbytečné výhony můžeme odstranit, aby nedocházelo k přílišnému zahuštění. U roubovaných rostlin je případné výhony pod místem roubování nutné odstranit u místa jejich vzniku.

Kresba: Většina ostružiníků plodí na dvouletých výhonech. Po sklizni proto odstraňujeme u země všechny výhony, které již plodily. Mladé jednoleté výhony ponecháme, protože ponesou úrodu v následujícím roce. Během jara a léta je postupně přivazujeme k opoře a oddělujeme je od starých plodících prutů.

U běžných plazivých a popínavých odrůd je vhodné vést výhony po vodorovných drátech. Po sklizni odstraníme staré odplozené pruty a ponechané mladé výhony rozvedeme po konstrukci. Řez provádíme každoročně, jinak se porost rychle zahustí a sklizeň se zkomplikuje.

U primokánních odrůd, které plodí již na jednoletých výhonech, se způsob řezu liší. Tyto odrůdy lze po sklizni nebo na konci zimy seříznout podle systému pěstování až k zemi a v nové sezoně využít nově narostlé výhony. Proto vždy respektujeme vlastnosti konkrétní odrůdy.

Ostružiníky jsou bujně rostoucí keře s dlouhými výhony, které pro dobrý růst a snadnou sklizeň potřebují dostatek prostoru a pevnou oporu. Nejlépe prospívají na slunném a chráněném stanovišti v úrodné půdě, která dobře zadržuje vláhu, ale není dlouhodobě zamokřená. V lehkém polostínu sice mohou růst, ale pro sladké a dobře vyzrálé plody je výhodnější plné slunce.

Pro většinu odrůd je vhodná konstrukce z pevných sloupků a vodorovných drátů. Výhony tak můžeme průběžně rozdělovat, což usnadňuje řez, ochranu i sklizeň. Nové výhony a odplozené výhony je vhodné vést odděleně. Při dobrém vedení se porost nezahušťuje a plody mají více světla a vzduchu.

Ostružiny a hybridní druhy, například Tayberry, loganberry nebo boysenberry, mají podobný způsob pěstování, ale jejich růst a způsob řezu se může podle konkrétní odrůdy lišit.

Před výsadbou odstraníme plevel a připravíme dobře propustnou půdu obohacenou podle potřeby kompostem nebo dobře vyzrálou organickou hmotou. Opěrnou konstrukci je vhodné připravit ještě před výsadbou. Výsadbová jáma musí být dostatečně široká pro přirozené rozložení kořenů, není však nutné ji hloubit výrazně více, než odpovídá kořenovému systému.

Rostlinu vysazujeme přibližně do stejné hloubky, v jaké rostla v kontejneru. Prostokořenné rostliny vysazujeme tak, aby horní kořeny byly jen mělce pod povrchem. Po výsadbě půdu důkladně zalijeme. Povrch můžeme zakrýt organickým mulčem, který omezuje růst plevelů a pomáhá udržet vláhu. Mulč však nesmí být navršen přímo ke stonkům.

Ostružiníky lze pěstovat v nádobách, především pokud zvolíme kompaktní odrůdu. Vhodná je stabilní nádoba alespoň přibližně 45 cm široká a hluboká, vždy s dostatečnými odtokovými otvory. Na dno není nutné dávat pevnou vrstvu štěrku – důležitější je kvalitní, vzdušný a dobře propustný substrát.

Ostružiník potřebuje v nádobě pravidelnou zálivku a během vegetace také přísun živin. Substrát udržujeme mírně vlhký, ale ne trvale mokrý. Četnost zálivky přizpůsobujeme počasí a velikosti nádoby; každodenní zálivka není univerzálním pravidlem.

Rostlinu v nádobě je vhodné vést u pevné opory, například u jednoduché mříže nebo několika pevných tyčí. Na zimu chráníme především kořenový bal, protože v nádobě promrzá výrazně snadněji než kořeny rostlin vysazených v půdě. Nádobu můžeme umístit ke chráněné stěně a obalit izolačním materiálem.

2,5–3,5 m mezi rostlinami je vhodná orientační vzdálenost pro většinu středně bujně rostoucích ostružiníků. U velmi bujných odrůd ponecháme až přibližně 4 m. Kompaktní odrůdy lze vysazovat hustěji podle jejich konečné velikosti a způsobu vedení. Vždy počítáme s konečnou šířkou rostliny, nikoli s velikostí mladé sazenice.

Po výsadbě potřebují ostružiníky pravidelnou zálivku, dokud se dobře nezakoření. V dalších letech obvykle postačí zalévat při delším suchu, především v období kvetení a vývoje plodů. Půda by měla zůstat rovnoměrně vlhká, ale ne přemokřená.

Rostliny v nádobách potřebují vodu podstatně častěji než rostliny vysazené v půdě. Zaléváme podle vlhkosti substrátu, nikoli podle pevně stanoveného denního intervalu. Mulčování organickou hmotou pomáhá omezovat vysychání půdy.

Ostružiníky pěstované v půdě zpravidla nepotřebují zvláštní zimní ochranu. U mladých rostlin může pomoci organický mulč kolem kořenového prostoru. Citlivější nebo čerstvě vysazené odrůdy chráníme podle jejich odolnosti a stanoviště.

Výhony v nádobách jsou vůči mrazu výrazně zranitelnější, proto na zimu chráníme především kořenový bal a nádobu umístíme na chráněné místo. Ostružiníky v půdě není nutné preventivně zakrývat chvojím ani jiným materiálem.

Kdy se ostružiník řeže?
U většiny odrůd po sklizni v létě nebo na podzim odstraníme všechny odplozené dvouleté výhony. Mladé výhony ponecháme pro úrodu v následujícím roce.

Proč má ostružiník mnoho mladých výhonů?
Je to přirozený způsob obnovy rostliny. Mladé výhony jsou důležité, protože u běžných odrůd na nich vznikne úroda v následujícím roce. Ponecháváme jen přiměřený počet silných výhonů a vedeme je po opoře.

Potřebuje ostružiník oporu?
Většina bujně rostoucích odrůd ano. Nejpraktičtější je konstrukce s vodorovnými dráty, po kterých lze jednotlivé výhony rozdělit a upevnit.

Jak daleko od sebe ostružiníky vysadit?
Obvykle 2,5–3,5 m, u velmi bujných odrůd až kolem 4 m. U kompaktních odrůd se řídíme jejich konečnou velikostí.

Je ostružiník vhodný do nádoby?
Ano, ale vhodné jsou především kompaktní odrůdy. Potřebují dostatečně velkou stabilní nádobu, pevnou oporu, pravidelnou zálivku a během vegetace také výživu.

Proč zůstávají plody červené a nedozrávají?
Červená barva nemusí vždy znamenat nezralost, ale pokud plody dlouhodobě zůstávají drobné, tvrdé a nedozrávají, může jít o stres suchem, nevhodné stanoviště nebo poškození škůdci, například roztoči. Důležité je také dostatečně slunné stanoviště.

Potřebuje ostružiník hodně hnojiva?
Ne. V úrodné půdě s pravidelným přísunem organické hmoty obvykle vystačí s mírným jarním přihnojením. Nadměrné hnojení může vést k příliš bujnému růstu.

Je Tayberry ostružiník?
Tayberry je hybrid ostružiníku a maliníku. Pěstuje se podobně jako ostružiník a stejně jako on vytváří dlouhé výhony, které potřebují oporu. Je však nutné zohlednit vlastnosti konkrétní odrůdy při řezu.