Irský mech

Polštářové trvalky nejlépe vysazujeme na jaře od března do května nebo na začátku podzimu v září a říjnu, kdy je půda ještě dostatečně vlhká a rostliny mají čas zakořenit. Kontejnerované rostliny lze vysazovat i v dalších obdobích, pokud půda není zmrzlá, přemokřená nebo příliš suchá a horká.

Polštářové trvalky obvykle nepotřebují mnoho živin. Při výsadbě do kvalitní půdy postačí na jaře doplnit kompost nebo použít malé množství vyváženého hnojiva. U rostlin v nádobách je vhodné během vegetace přihnojování mírným dlouhodobě působícím nebo tekutým hnojivem. Vyvarujeme se nadbytku dusíku, který podporuje bujný růst na úkor kompaktního vzhledu a kvetení.

Polštářové trvalky bývají při správných podmínkách nenáročné a poměrně odolné. Nejčastějším problémem je především přemokření a následné zahnívání kořenů nebo krčku rostliny, zejména v zimě. Z napadení škůdci se mohou objevit například mšice, slimáci a plzáci. Důležitá je dobrá cirkulace vzduchu, propustná půda a odstranění poškozených částí rostlin.

Po odkvětu můžeme odstranit odkvetlá květenství a lehce upravit příliš rozrostlé nebo převislé polštáře. Silný řez není většinou potřebný. Suché a poškozené části odstraníme podle potřeby, u opadavých druhů nejlépe na konci zimy nebo začátkem jara. U stálezelených druhů ponecháváme zdravé olistění přes zimu.

Polštářové trvalky vytvářejí nízké, husté porosty a jsou ideální do skalek, suchých zídek, štěrkových záhonů, nádob i na okraje cest. Mnohé druhy pocházejí z horských nebo kamenitých stanovišť, proto dobře snášejí slunce, vítr a kratší období sucha. Základem úspěšného pěstování je především dobře propustná půda. Dlouhodobě mokré stanoviště jim nesvědčí, zvláště v zimě. Konkrétní nároky na slunce, vlhkost a půdní reakci se však mezi jednotlivými druhy liší.

Před výsadbou odstraníme vytrvalé plevele a půdu dobře připravíme. Polštářové trvalky potřebují především rychlý odtok přebytečné vody. Do těžké jílovité půdy proto zapracujeme hrubší štěrk nebo jiný vhodný drenážní materiál, případně vytvoříme vyvýšené stanoviště či skalkový záhon. Rašelina není pro většinu druhů nutná. Rostlinu před výsadbou vyjmeme z nádoby a pokud jsou kořeny stočené po obvodu balu, lehce je uvolníme. Kořenový krček a bázi výhonů nesázíme hlouběji, než byly v nádobě. Po výsadbě půdu přitlačíme a rostlinu důkladně zalijeme. Povrch můžeme pokrýt tenkou vrstvou štěrku nebo kamenné drtě, která udrží listy a krček rostliny v suchu a omezí zaplevelení.

Polštářové trvalky jsou pro pěstování v nádobách velmi vhodné. Zvolíme stabilní nádobu odpovídající velikosti rostliny s dostatečným počtem otvorů pro odtok vody. Použijeme kvalitní, dobře propustný substrát a podle nároků konkrétního druhu jej můžeme odlehčit zahradnickým štěrkem nebo hrubším pískem. Na dně nádoby není nutná silná vrstva štěrku. V nádobě zaléváme podle vlhkosti substrátu, nikoli automaticky každý den. V horkém počasí mohou malé nádoby vysychat rychle, v zimě je naopak důležité zabránit dlouhodobému přemokření. Přes zimu chráníme kořenový bal před silnými mrazy a nádobu postavíme na místo, kde nebude stát ve vodě.

Polštářové trvalky vysazujeme obvykle 15–30 cm od sebe podle druhu a předpokládané šířky dospělé rostliny. Menší druhy lze vysazovat hustěji, rychleji se rozrůstající druhy s větší konečnou šířkou potřebují více prostoru. Při skupinové výsadbě se řídíme především údaji uvedenými u konkrétní odrůdy nebo druhu.

Po výsadbě zaléváme pravidelně, dokud rostliny dobře nezakoření. Později většina polštářových trvalek potřebuje vodu především během delšího sucha a v horkém počasí. V nádobách vysychají rychleji a vyžadují častější kontrolu. Zaléváme ke kořenům a dbáme na to, aby voda dlouhodobě nezůstávala v půdě ani v misce pod nádobou.

Většina polštářových trvalek je dobře mrazuvzdorná, ale nesnáší zimní přemokření. V běžném záhonu proto není plošné zakrývání chvojím nutné. Důležitější je propustná půda a místo, kde se nedrží voda. Citlivější druhy můžeme chránit lehkou vrstvou suchého listí nebo chvojím, ale ochrana musí zůstat vzdušná. Rostliny v nádobách jsou vůči mrazu citlivější, protože kořeny jsou vystaveny mnohem většímu promrzání, proto nádoby na zimu chráníme nebo umístíme na chráněné místo.

Proč polštářové trvalky zahnívají přes zimu?
Nejčastější příčinou je dlouhodobě mokrá půda. Mnohé druhy jsou velmi mrazuvzdorné, ale nesnášejí zimní přemokření.

Potřebují polštářové trvalky plné slunce?
Většina druhů prospívá na slunci, ale existují i druhy vhodné do lehkého polostínu. Vždy se řídíme nároky konkrétní rostliny.

Je nutné před výsadbou přidávat rašelinu?
Ne. Pro většinu polštářových trvalek je důležitější propustnost půdy. Do těžkých půd je vhodnější přidat hrubší minerální materiál a vytvořit dobře odvodněné stanoviště.

Musím polštářové trvalky na zimu přikrývat?
Většinou ne. Důležitější než samotné zakrytí je zabránit zimnímu přemokření. Citlivější druhy lze podle jejich nároků lehce chránit před silným mrazem a vlhkostí.

Lze polštářové trvalky pěstovat v nádobách?
Ano. Díky kompaktnímu růstu jsou pro nádoby velmi vhodné. Nádoba musí mít dobrý odtok vody a propustný substrát.

Jak často je mám zalévat?
Po výsadbě pravidelně, později podle počasí a konkrétního druhu. V horku mohou nádoby vysychat rychle, zatímco v zimě je nutné dávat pozor především na přemokření.

Jak polštářové trvalky udržet kompaktní?
Po odkvětu lze příliš rozrostlé polštáře lehce upravit a odstranit odkvetlá květenství. U některých druhů je vhodné také pravidelné dělení přerostlých trsů.