Portugalský vavřín

Živé ploty z prostokořenných opadavých dřevin vysazujeme nejčastěji od podzimu do časného jara, tedy v době vegetačního klidu. Stálezelené a poloopadavé druhy je vhodné vysazovat především na podzim nebo na jaře. Kontejnerované rostliny lze při vhodných podmínkách vysazovat prakticky během celé vegetační sezóny. Výsadbu odložíme, pokud je půda zmrzlá, přemokřená nebo výrazně vyschlá.

Mladé živé ploty přihnojujeme především na jaře, kdy začínají aktivně růst. Vhodné je univerzální nebo dlouhodobě působící hnojivo pro okrasné dřeviny. Důležitější než vysoké dávky hnojiva je dobrá půda, dostatek vláhy a pravidelné odplevelování. U starších, dobře rostoucích živých plotů obvykle není nutné každoroční intenzivní hnojení; podle stavu rostlin lze živiny doplnit na jaře nebo použít každoroční vrstvu kvalitního kompostu. Jehličnaté ploty nepřehnojujeme dusíkem, zejména v druhé polovině léta.

Živé ploty nemají jednu společnou chorobu ani škůdce – problémy se liší podle použitého druhu. Nejdůležitější prevencí je správný výběr rostlin pro dané stanoviště, dostatek prostoru, přiměřená závlaha a vzdušná koruna. Pravidelně kontrolujeme listy, výhony a případně také kořenový krček. Při výskytu škůdců nebo chorob nejprve odstraníme napadené části a podle potřeby použijeme pouze přípravky aktuálně registrované pro daný účel a dodržíme jejich návod a ochrannou lhůtu. U živých plotů je důležité také sledovat poškození posypovou solí v blízkosti komunikací.

Kresba 1: Pravidelný řez udržuje živý plot hustý a v požadované výšce i šířce. U mladých rostlin nejprve provádíme tvarovací řez, kterým podporujeme větvení odspodu. U vzrostlého plotu potom následuje pravidelný udržovací řez. Frekvence závisí na druhu a požadovaném vzhledu – některé formální ploty vyžadují řez jednou až třikrát ročně, jiné stačí upravit jednou ročně.

Termín řezu vždy přizpůsobujeme konkrétnímu druhu. Opadavé ploty tvarujeme převážně v době vegetačního klidu, stálezelené druhy obvykle během vegetace. Kvetoucí živé ploty řežeme s ohledem na dobu kvetení, abychom zbytečně neodstranili květní pupeny.

Živý plot stříháme lehce pyramidálně – nahoře užší než dole. Spodní část tak dostává dostatek světla a zůstává hustá. Nikdy neřežeme všechny druhy automaticky hluboko do starého dřeva. Zvláště většina jehličnanů mimo tisu ze starého, již holého dřeva znovu dobře neobrazí.

Při řezu také vždy zkontrolujeme, zda v plotu nejsou aktivní ptačí hnízda. Pokud je živý plot využíván k hnízdění, řez odložíme, dokud mláďata bezpečně neodrostou.

Živý plot může být nejen praktickou hranicí pozemku, ale také důležitým prvkem zahradní kompozice a útočištěm pro ptáky, hmyz a další živočichy. Výběr rostlin je proto vhodné přizpůsobit nejen požadované výšce a rychlosti růstu, ale také půdě, množství slunce, vlhkosti a prostoru, který máme k dispozici.

Pro hustý plot je důležitý správný počet rostlin. Příliš řídká výsadba prodlužuje dobu, než se rostliny spojí, zatímco příliš hustý spon může vést k nadměrné konkurenci o vodu a živiny. Menší rostliny se obvykle vysazují hustěji než velké, již vzrostlé exempláře.

Živý plot může být stálezelený, poloopadavý nebo opadavý. Stálezelené druhy poskytují soukromí i v zimě, zatímco opadavé druhy často nabízejí výraznější sezónní změny a mohou mít vysokou ekologickou hodnotu. Kvetoucí a plodící druhy navíc poskytují potravu opylovačům a ptákům.

U všech nově vysazených živých plotů je rozhodující péče v prvních letech. Rostliny udržujeme bez plevelů, pravidelně zaléváme v období sucha a povrch půdy můžeme zakrýt organickým mulčem. Jakmile plot dobře zakoření, potřeba zálivky se výrazně snižuje, i když při dlouhodobém suchu může být stále potřebná.

Živý plot lze založit také ve větší nádobě, například na terase nebo balkoně. V takovém případě však musíme počítat s omezeným prostorem pro kořeny a výrazně rychlejším vysycháním substrátu. Výběr druhu je nutné přizpůsobit velikosti nádoby a jeho konečné velikosti.

Před výsadbou odstraníme z celé linie plevel a půdu dobře prokypříme. Pro souvislý živý plot je vhodnější připravit souvislý výsadbový pruh široký přibližně 60–90 cm než jednotlivé malé jamky. Hloubka má odpovídat kořenovému systému rostlin; nevysazujeme je hlouběji, než rostly před výsadbou. U kontejnerovaných rostlin musí zůstat kořenový krček přibližně v úrovni okolního terénu.

Rostliny rozmístíme podle požadovaného sponu, zasypeme původní zeminou obohacenou podle potřeby kvalitním kompostem a půdu kolem kořenů dobře přitlačíme. Po výsadbě živý plot důkladně zalijeme. Povrch půdy můžeme zakrýt organickým mulčem, který pomáhá udržovat vláhu a omezuje růst plevelů. Mulč však nesmí být navršen přímo ke kmínkům.

U mladých rostlin je vhodné ponechat okolí plotu bez plevelů přibližně 40–50 cm na každou stranu. Na exponovaných stanovištích může být během prvních let potřebná také ochrana před silným větrem. Výsadbový spon volíme podle konkrétního druhu, velikosti rostlin a požadované výšky a hustoty plotu.

Řadu dřevin vhodných pro živé ploty lze pěstovat také ve velkých nádobách na terase nebo balkoně. Velikost nádoby musí odpovídat velikosti rostliny a jejímu předpokládanému růstu. U větších keřů a stromků je vhodná stabilní nádoba, která se nepřevrací ve větru. Dno nádoby musí mít otvory pro odtok přebytečné vody. Drenážní vrstva ze štěrku není sama o sobě nutná – důležitější je správný odtok vody a kvalitní, dobře propustný substrát.

Rostliny v nádobách potřebují během vegetace častější kontrolu vlhkosti a podle potřeby také přihnojování. Zálivku přizpůsobujeme počasí a vlhkosti substrátu, nikoli pevnému dennímu intervalu. V horkém počasí může být nutná i každodenní kontrola a zálivka, zatímco za chladnějšího počasí může být interval výrazně delší.

V zimě jsou kořeny v nádobě vystaveny mnohem většímu chladu než kořeny rostlin vysazených v půdě. Nádobu proto chráníme před dlouhodobým promrznutím, například jejím umístěním do závětří a obalením izolačním materiálem. Stálezelené rostliny zaléváme i v zimě během delších bezmrazých období, pokud je půda v nádobě suchá. Konkrétní způsob přezimování vždy přizpůsobíme druhu.

Univerzální spon pro všechny živé ploty neexistuje. Jako obecné vodítko lze u běžných menších až středně vzrůstných keřů počítat přibližně s 30–60 cm mezi rostlinami. Menší rostliny a pomalu rostoucí druhy se vysazují hustěji, větší a rychle rostoucí rostliny řidčeji. Pro velmi hustý plot lze u některých druhů použít dvě řady střídavě, přičemž rozestup se řídí konkrétním druhem a požadovanou šířkou plotu. Při výsadbě větších kontejnerovaných rostlin je vhodné spon úměrně zvětšit.

Kresba: Nově vysazené živé ploty potřebují pravidelnou zálivku především během prvních dvou let. V období sucha zaléváme vydatně tak, aby voda pronikla ke kořenům, nikoli pouze po povrchu. Frekvenci zálivky přizpůsobujeme počasí, půdě, druhu a velikosti rostlin.

Vhodné je vytvořit podél plotu mírně snížený závlahový pás, ve kterém se voda při zálivce nebo dešti zachytí. Povrch můžeme zakrýt organickým mulčem, který omezuje odpařování a růst plevelů. Po dobrém zakořenění potřebuje většina živých plotů dodatečnou zálivku především při delším suchu. Trvale zamokřená půda je pro většinu dřevin nevhodná.

Dobře zakořeněné živé ploty obvykle nevyžadují zvláštní zimní ochranu. Výjimkou mohou být choulostivější druhy a mladé rostliny na velmi exponovaných stanovištích. U stálezelených dřevin je důležitější zabránit zimnímu vyschnutí než chránit je před samotným mrazem. Za delších bezmrazých období proto kontrolujeme vlhkost půdy a podle potřeby zaléváme. U rostlin v nádobách je nutné chránit kořenový bal před silným promrznutím. Živé ploty u komunikací také chráníme před pravidelným zasažením posypovou solí.

Jak hustě sázet živý plot?
Záleží na konkrétním druhu, velikosti rostlin a požadované hustotě. U běžných menších a středně vzrůstných keřů je orientační rozestup přibližně 30–60 cm. Vždy je lepší řídit se doporučením pro konkrétní druh.

Kdy je nejlepší vysazovat živý plot?
Opadavé dřeviny se nejčastěji vysazují od podzimu do časného jara, stálezelené a poloopadavé druhy především na podzim nebo na jaře. Kontejnerované rostliny lze vysazovat i v průběhu vegetace, pokud není půda zmrzlá nebo přemokřená.

Jak často živý plot stříhat?
Neexistuje jeden správný počet řezů. Záleží na druhu a požadovaném vzhledu. Formální ploty mohou vyžadovat jeden až několik řezů ročně, zatímco volně rostoucí ploty se řežou méně často a především podle doby kvetení.

Proč má být živý plot nahoře užší než dole?
Lehce šikmé boky umožní, aby světlo dopadalo i na spodní část rostlin. Plot pak zůstává hustý až k zemi a nevytváří holé spodní partie.

Potřebuje nový živý plot pravidelnou zálivku?
Ano. Pravidelnou zálivku potřebuje zejména v prvních dvou letech po výsadbě a při delším suchu. Jakmile dobře zakoření, potřeba dodatečné vody se obvykle výrazně sníží.

Lze živý plot pěstovat v nádobách?
Ano, ale je nutné vybrat druh vhodný pro nádobové pěstování a použít dostatečně velkou stabilní nádobu s odtokovými otvory. Rostliny v nádobách potřebují častější kontrolu zálivky a v zimě ochranu kořenového balu před promrznutím.

Je nutné při výsadbě přidávat rašelinu?
Ne. Důležitější je vhodná půda pro konkrétní druh. Pokud je půda chudá nebo má nevhodnou strukturu, můžeme ji při přípravě stanoviště zlepšit kvalitním kompostem nebo jinou vhodnou organickou hmotou.

Mohou se živé ploty stříhat v létě?
Ano, u mnoha druhů je letní udržovací řez vhodný. Termín však závisí na druhu a době kvetení. Před řezem vždy zkontrolujeme, zda v plotu nejsou aktivní ptačí hnízda, a řez podle potřeby odložíme.