Kulovitý zerav 'Mecki®'

Jehličnany vysazujeme nejlépe od podzimu do jara, pokud půda není zmrzlá nebo přemokřená. Velmi vhodným obdobím je říjen až listopad a časné jaro. Rostliny pěstované v kontejnerech můžeme vysazovat prakticky během celé vegetační sezony, v teplém a suchém období však vyžadují zvýšenou péči a pravidelnou zálivku. Při podzimní výsadbě mají rostliny dostatek času zakořenit ještě před nástupem letního sucha.

Většina jehličnanů má poměrně nízké nároky na hnojení a na dobře připravené půdě pravidelné přihnojování zpravidla nepotřebuje. Nejdůležitější je kvalitní, dobře propustná půda a dostatek organické hmoty. Pokud je růst slabý nebo půda chudá, můžeme na jaře použít hnojivo pro okrasné dřeviny nebo speciální hnojivo pro jehličnany podle návodu výrobce. Jehličnany pěstované v nádobách mají omezený přísun živin a během vegetace je vhodné je přihnojovat. Hnojíme od jara do konce léta, nejlépe dlouhodobě působícím hnojivem nebo tekutým hnojivem podle potřeby. Od konce léta již nepodporujeme intenzivní růst dusíkatými hnojivy. Každoroční mulčování kompostem nebo kvalitní organickou hmotou pomáhá udržovat půdu v dobrém stavu.

Jehličnany bývají při správném pěstování poměrně odolné, přesto je mohou napadat různí škůdci a choroby. Podle druhu se mohou objevit například mšice, korovnice, svilušky, červci nebo obaleči. Některé druhy jsou citlivé také na houbové choroby způsobující odumírání výhonů, skvrnitost nebo hnilobu kořenů. Základem ochrany je vhodné stanoviště, dobrá cirkulace vzduchu, správná zálivka a nepřemokřená půda. Rostliny pravidelně kontrolujeme a napadené části podle potřeby odstraníme. Silně poškozené nebo odumřelé větve odstraňujeme až do zdravého dřeva. Při použití přípravků na ochranu rostlin vždy vybíráme prostředek určený pro konkrétního škůdce nebo chorobu a řídíme se aktuální etiketou.

Kresba: Zpětný řez mladých výhonů u borovic.

Jehličnany obvykle vyžadují jen minimální řez. Pokud potřebujeme upravit jejich tvar nebo velikost, řežeme především zelené, aktivně rostoucí části. Vhodným obdobím je zpravidla jaro až konec léta. Většina jehličnanů po řezu do starého hnědého dřeva znovu neobrazí, proto je takový zásah velmi obtížné napravit. U borovic lze velikost a hustotu některých zakrslých forem regulovat zkrácením mladých, měkkých výhonů – takzvaných svíček. Provádíme jej na jaře, když jsou nové výhony ještě měkké. Tisy snášejí hlubší řez lépe než většina ostatních jehličnanů a dobře reagují i na řez do staršího dřeva. U tújí je možné silnější zmlazení pouze za vhodných podmínek a s vědomím, že regenerace ze starého dřeva není tak spolehlivá jako u tisu. U živých plotů stříháme pravidelně tak, aby na větvích vždy zůstala zelená část. Jednorázové výrazné zkrácení přerostlého jehličnanu bývá rizikové a u některých druhů je vhodnější rostlinu nahradit.

Jehličnany patří mezi nejspolehlivější zahradní dřeviny. Nabízejí obrovské množství tvarů, velikostí a barev a díky stálezelenému olistění vytvářejí strukturu zahrady po celý rok. Najdeme mezi nimi mohutné solitéry, druhy vhodné pro živé ploty i pomalu rostoucí zakrslé kultivary do skalek, nádob a menších zahrad. Většina jehličnanů nejlépe roste na slunném až lehce přistíněném stanovišti v dobře propustné půdě. Dlouhodobé zamokření jim škodí, stejně jako dlouhodobé sucho. Při výběru stanoviště vždy počítáme s konečnou velikostí konkrétního druhu nebo kultivaru – i pomalu rostoucí „zakrslý“ jehličnan může během let výrazně zvětšit svůj objem. Po výsadbě potřebují pravidelnou péči především mladé rostliny. Jakmile dobře zakoření, většina běžných zahradních jehličnanů je velmi nenáročná. Výjimkou mohou být citlivější druhy nebo rostliny rostoucí na extrémně suchých, větrných či jinak nevhodných stanovištích.

Kresba: Jehličnany se dodávají se zemními baly, které mohou být obaleny jutou a případně drátěným pletivem.

Před výsadbou půdu dobře prokypříme a odstraníme plevel. Výsadbová jáma by měla být dostatečně široká, aby se kořenový bal ani kořeny nemusely ohýbat nebo násilně vtěsnávat do prostoru. Hloubka výsadby musí odpovídat původní úrovni, ve které rostlina rostla. Kořenový krček ani horní část kořenového balu nesázíme zbytečně hluboko. U rostlin se zemním balem odstraníme pouze takový obal nebo část obalu, která by bránila volnému růstu kořenů. Drátěné pletivo a jutový obal není nutné automaticky odstraňovat z celého kořenového balu. Uvolníme především materiál v horní části balu a případné pevné provázání kolem kmene či kořenového krčku. Po zasazení zeminu kolem balu dobře zalijeme, aby se odstranily vzduchové kapsy a půda přilnula ke kořenům. Větší nebo čerstvě vysazené rostliny můžeme podle stanoviště ukotvit k opoře, aby se při větru nadměrně nepohybovaly. Povrch půdy můžeme pokrýt vrstvou mulče, například kůrou nebo kompostem. Mulč nesmí být nasypaný přímo ke kmenu či kořenovému krčku. Po výsadbě je nejdůležitější pravidelná zálivka. Velké exempláře a rostliny vysazené za teplého a suchého počasí potřebují zvýšenou péči až do úplného zakořenění.

Menší a pomalu rostoucí jehličnany jsou velmi vhodné také pro pěstování v nádobách. Volíme dostatečně velkou nádobu s otvory pro odtok přebytečné vody. Není nutné vytvářet silnou drenážní vrstvu, pokud nádoba dobře odvádí vodu a použitý substrát je dostatečně propustný. Substrát volíme podle konkrétního druhu. Ne všechny jehličnany vyžadují kyselou půdu, proto není vhodné používat automaticky rašelinu. Důležitá je především dobrá struktura substrátu, dostatek vzduchu u kořenů a schopnost zadržet přiměřené množství vody bez dlouhodobého přemokření. Jehličnany v nádobách potřebují pravidelnou zálivku a během vegetace také přihnojování. Četnost zálivky se řídí velikostí nádoby, počasím, umístěním a druhem rostliny – v horkém létě může být potřeba zalévat denně, jindy výrazně méně. Pro dlouhodobé pěstování je vhodné rostlinu přibližně každé 2–3 roky přesadit do větší nádoby nebo alespoň obnovit část substrátu. Vybíráme především pomalu rostoucí a přirozeně menší druhy a kultivary, protože prostor kořenů v nádobě je omezený.

Vzdálenost vždy přizpůsobíme konkrétnímu druhu, kultivaru a jeho očekávané velikosti. Orientačně můžeme u běžných zahradních výsadeb počítat se vzdáleností přibližně 2–4 m u silně vzrůstných druhů, 1–2 m u středně vzrůstných a 0,5–1 m u zakrslých forem. U živých plotů se sází rostliny výrazně hustěji podle druhu a požadované výšky plotu. Při plánování vždy vycházíme z konečné šířky rostliny, nikoli pouze z její velikosti v době nákupu. Příliš hustá výsadba zhoršuje proudění vzduchu a zvyšuje konkurenci o vodu a živiny.

Po výsadbě potřebují jehličnany pravidelnou a důkladnou zálivku, zejména během prvních dvou let. Zaléváme podle počasí a vlhkosti půdy tak, aby voda pronikla do celé oblasti kořenového balu. Lepší je důkladná zálivka v delších intervalech než pouze malé množství vody na povrchu. Po zakořenění si většina běžných jehličnanů vystačí s přirozenými srážkami. Během dlouhého sucha a horkého počasí však potřebují vodu i starší rostliny. Citlivější mohou být zejména některé druhy s jemným kořenovým systémem. Jehličnany jsou stálezelené a vodu ztrácejí i v zimě. Za suchého, větrného a bezmrazého počasí proto kontrolujeme vlhkost půdy a podle potřeby zalijeme i v zimních měsících. Nezaléváme do zmrzlé půdy ani těsně před silným mrazem.

Většina běžně pěstovaných zahradních jehličnanů je dobře mrazuvzdorná a ve volné půdě zimní ochranu nepotřebuje. Citlivější jsou především mladé rostliny, čerstvé výsadby a jehličnany pěstované v nádobách. U sloupovitých a hustých forem může mokrý sníh svou hmotností rozlámat nebo rozvalit větve. Větve proto můžeme před zimou lehce svázat měkkým materiálem. Pokud se na nich vytvoří těžká vrstva sněhu, je lepší ji opatrně setřást nebo odstranit ručně, nikoli silně udeřit do větví. Rostliny v nádobách chráníme především před promrznutím kořenového balu. Nádoby postavíme do závětří, seskupíme je k chráněné stěně a podle potřeby obalíme izolačním materiálem. V zimě kontrolujeme také vlhkost substrátu, protože stálezelené jehličnany mohou při suchém a větrném počasí vysychat. Při zalévání však vždy volíme bezmrazý den a neponecháváme nádobu dlouhodobě stát ve vodě.

Potřebují všechny jehličnany kyselou půdu?
Ne. Požadavky na pH půdy se mezi jednotlivými druhy liší. Není proto správné automaticky přidávat rašelinu ke každému jehličnanu. Důležitější je zvolit stanoviště a půdu odpovídající konkrétnímu druhu.

Kdy je nejlepší jehličnany vysazovat?
Ideální je podzim nebo časné jaro, pokud půda není zmrzlá ani přemokřená. Kontejnerované rostliny lze vysazovat i v jiných termínech, ale v teplém a suchém období potřebují více vody.

Jak často po výsadbě jehličnan zalévat?
Neexistuje jeden pevný interval. Záleží na druhu, velikosti rostliny, půdě a počasí. Po výsadbě je důležitá pravidelná hlubší zálivka, zejména během sucha. Mladé rostliny obvykle vyžadují zvýšenou péči během prvních dvou let.

Mohu jehličnan zkrátit až do starého dřeva?
U většiny jehličnanů ne. Pokud seříznete větev do staré hnědé části bez zelených pupenů, nemusí znovu obrazit. Výjimkou je především tis, který snáší hlubší řez výrazně lépe. U ostatních druhů řežeme především do zelených částí.

Jak udržet zakrslý jehličnan malý?
Velikost lze u některých druhů regulovat lehkým řezem nebo zkrácením mladých výhonů. U borovic se používá zejména zkrácení jarních „svíček“. Při výběru však vždy počítáme s přirozenou konečnou velikostí konkrétního kultivaru.

Mohou jehličnany růst v květináči?
Ano. Pro dlouhodobé pěstování jsou nejvhodnější pomalu rostoucí a přirozeně menší druhy a kultivary. Nádoba musí mít dostatečný objem a spolehlivý odtok přebytečné vody.

Potřebují jehličnany v nádobách v zimě vodu?
Ano, pokud je substrát suchý a půda není zmrzlá. Stálezelené rostliny mohou vodu ztrácet i během zimy. Zaléváme však pouze podle skutečné potřeby a nikdy do zmrzlého substrátu.

Proč jehličnan po zimě hnědne?
Příčin může být více. Častou příčinou je zimní vysychání, poškození mrazem, příliš mokrá půda nebo poškození kořenů. U některých druhů se mohou projevit také houbové choroby nebo škůdci. Nejprve je vhodné zkontrolovat stanoviště, půdní vlhkost a rozsah poškození.

Je nutné po výsadbě jehličnan přihnojovat?
Ne vždy. Na kvalitní půdě většina jehličnanů první období po výsadbě další hnojení nepotřebuje. Důležitější je dobré zakořenění, správná zálivka a vhodné stanoviště. Pokud je půda chudá nebo rostlina vykazuje slabý růst, můžeme na jaře použít vhodné hnojivo.

Jak chránit jehličnan před těžkým sněhem?
U sloupovitých a hustých forem můžeme větve před zimou lehce svázat. Těžký mokrý sníh z nich v případě potřeby opatrně odstraníme. Prudké oklepávání nebo údery mohou větve poškodit.