Chocholatice

na jaře:  lilie, jiřiny, mečíky, begonie, ďáblíky, dosny. na podzim: tulipány, narcisy, hyacinty, lilie, sněženky. Nabídka cibulovin respektuje dobu jejich výsadby.

Jakmile se na jaře objeví výhony, přihnojíme organickým hnojivem.

Cibule rádi požírají hraboši. Ochrana: výsadba cibulí ve speciálních sázecích košících, které zabraňují hrabošům v přístupu k nim. Další speciální ochrana není nutná..

Většina zimovzdorných cibulí a hlíz může zůstat v zemi po více let. Podmínkou ovšem je, že trpělivě vyčkáme na zežloutnutí olistění, čímž dáme po odkvětu cibulím možnost své olistění zatáhnout. Tyto žluté a hnědé listy se pak nechají vykroutit a nestojí v cestě ostatním rostlinám. Abychom jim to umožnili, je výhodné naplánovat cibuloviny k patám stromů nebo jako předsadbu u skupin keřů, protože např. na trávníku - pokud se ještě nezatáhly - jsou překážkou při jeho sekání. Pro cibule je škodlivá tvorba semen, proto odkvetlé květy co nejdříve odstraníme. Chceme-li však přece jen cibule (tulipány, narcisy, hyacinty) vyjmout ze země, počkáme až listy zavadnou a všechno odkvetlé odřízneme. Přes léto se dobře očištěné cibule uloží v suchém a pokud možno chladném prostoru.

Cibuloviny rostou v každé půdě, nejlépe pak v kypré, obohacené o rašelinu a listovku. Půda však nepotřebuje hluboké zpracování. Cibuloviny také dobře kvetou v balkonových truhlících a jiných nádobách. Kdo se chce od pozdní zimy až daleko do jara těšit z nepřetržité řady kvetoucí rostlin, ten využije velkého množství cibulových a hlíznatých rostlin. Sněženkami, talovíny, ranými krokusy, narcisy, ladoňkami atd. to začíná a pokračuje až k pozdním tulipánům v květnu. Téměř všechny na jaře kvetoucí cibuloviny se sází v říjnu až v prvé polovině listopadu, dokud je půda nezamrzlá. Nikdy je však nesázíme jednotlivě, nýbrž v malých nebo větších skupinkách jednoho druhu či odrůdy. Pro balkony sázíme na jaře kvetoucí cibuloviny do prostorných nádob jako jsou truhlíky, žlaby a kbelíky, umístíme je na místo chráněné před větrem a zabezpečíme dostatek vlhkosti. Nejsou vhodné příliš mělké mísy, které neposkytují rostlinám dostatečnou ochranu.

Do jedné skupinky sázíme u velkokvětých cibulovin i při nedostatku místa 5 - 15 ks, u drobnokvětých přiměřeně více. Cibule sázíme dvojnásobně tak hluboko, jak jsou vysoké, tzn. velké cibule (tulipány, hyacinty, narcisy) přijdou do hloubky 12 - 15 cm, malým cibulím (krokusům, ladoňkám, sněženkám) stačí hloubka 5 - 8 cm. Vzájemná vzdálenost jednotlivých cibulí uvnitř skupiny odpovídá přibližně hloubce jejich výsadby. Sázíme pomocí sázecí lopatky nebo sazeče cibulí. Vysazené cibuloviny vydatně zalijeme. Pozor: špička cibule musí vždy směřovat vzhůru! V létě a na podzim kvetoucí cibuloviny a hlízy, které se sází jen na jaře jsou mečíky, frézie, montbrécie, jiřiny, begonie atd. S ohledem na jejich choulostivost vůči mrazu, je sázíme - s výjimkou begonií - poměrně pozdě, nejlépe až po zmrzlých, asi v polovině května. V teplejších polohách můžeme dát hlízy do země už v dubnu.

Cibule sázíme pouze ve skupinkách. Vzájemná vzdálenost jednotlivých cibulí odpovídá přibližně hloubce jejich výsadby.

Mimo závlahy po výsadbě není žádná další nutná.

Cibuloviny označené jako mrazuvzdorné mohou zůstat celoročně na stanovišti.
V létě a na podzim kvetoucí cibuloviny a hlízy, které nejsou odolné vůči zimě se musí v pozdním podzimu vyjmout ze země. U těchto cibulovin je uveden typ zazimování: mrazuprostá místnost. Jestliže listy zhnědly nebo zčernaly, odstřihneme je. Cibule a hlízy ponecháme v zemi tak dlouho, jak je to jen možné, aby řádně vyzrály. Koncem října je za suchého a slunného dne vyryjeme a necháme oschnout na suchém a mrazuprostém místě - nejlépe venku, aby k nim mohl proudit dostatek vzduchu. Pak je můžeme přezimovat ve sklepě při teplotě 5 - 8 °C.  (Lilie zůstávají v půdě celoročně.)