Chocholatice
Popis
Obvod cibulí: 14/16 cm.
Stanoviště: plné slunce.
Doba kvetení: červen - červenec.
Výška: 40 - 50 cm.
Vhodná k řezu.
Tato velice dekorativní rostlina se používá především jako nádobová, s letním umístěním na venkovním stanovišti.
Kvete od června do července a květní stvol dorůstá až 50cm, listy jsou ve velikosti asi 30cm.
Nejlépe se jí daří ve výživné půdě s přidáním podílu rašeliny a písku.
Vyžaduje zcela slunné a teplé stanoviště. Jistě i s ohledem na toto umístění je během letních měsíců velice nutná vydatná a pravidelná zálivka.
Během plné vegetace jí vyhovuje vyšší vlhkost a jednou týdně doplnění dávky hnojiva.
Po odkvětu by se měla zálivka omezovat.
Během října se cibule z půdy vyjmou a ponechají se na suchém vzdušném místě zatáhnout.
Je tedy možné je v zimním období skladovat na suchém místě zcela ve tmě. Vhodná teplota pro zimování je 5-10 °C.
Koncem února je třeba cibule opět vysadit a začít opatrně zalévat.
Zálivka je v tuto dobu nutná pouze přiměřená, jelikož rašící rostlina v chladné místnosti nemá velkou spotřebu vláhy.
Po vyrašení zálivku postupně podle potřeby zvyšujeme.
Na venkovní stanoviště umístíme předpěstovanou rostlinu opět až v době, kdy již nehrozí pozdní jarní mráz, který by celou rostlinu popálil.
Pokud je CHOCHOLATICE na venkovním stanovišti vysazena přímo do záhonu, narůstá rostlina celkově mohutnější, lépe kvete a květy jsou i kvalitnější.
I v tomto případě je však nutné Chocholatici na zimu vyjmout ze záhonu a uklidit a uchovat v bezmrazé místnosti.
Množí se při přesazovaní pomocí dceřiných cibulek.
Je jistě možné vypěstovat rostlinu i z výsevu, ale v tomto případě začínají takto vypěstované rosliny kvést až po několika letech.
(při aktuálním objednání)
| I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII | |
| Doba výsadby | ||||||||||||
| Doba květu |
| Botanický název | Eucomis bicolor |
| Obvod cibule | 14/16 |
| Zazimování | mrazuprostá místnost |
| Stanoviště | Plné slunce |
| Květ k řezu | Ano |
| Výška | 40 - 50 cm |
NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ
Vytisknout návod
| Doba výsadby | na jaře: jiřiny, mečíky, begonie, ďáblíky, dosny. na podzim: tulipány, narcisy, hyacinty, lilie, sněženky. Nabídka cibulovin respektuje dobu jejich výsadby. |
|---|---|
| Hnojení | Jakmile se na jaře objeví výhony, přihnojíme organickým hnojivem. |
| Ochrana rostlin | Cibule rádi požírají hraboši. Ochrana: výsadba cibulí ve speciálních sázecích košících, které zabraňují hrabošům v přístupu k nim. Další speciální ochrana není nutná.. |
| Řez | Většina zimovzdorných cibulí a hlíz může zůstat v zemi po více let. Podmínkou ovšem je, že trpělivě vyčkáme na zežloutnutí olistění, čímž dáme po odkvětu cibulím možnost své olistění zatáhnout. Tyto žluté a hnědé listy se pak nechají vykroutit a nestojí v cestě ostatním rostlinám. Abychom jim to umožnili, je výhodné naplánovat cibuloviny k patám stromů nebo jako předsadbu u skupin keřů, protože např. na trávníku - pokud se ještě nezatáhly - jsou překážkou při jeho sekání. Pro cibule je škodlivá tvorba semen, proto odkvetlé květy co nejdříve odstraníme. Chceme-li však přece jen cibule (tulipány, narcisy, hyacinty) vyjmout ze země, počkáme až listy zavadnou a všechno odkvetlé odřízneme. Přes léto se dobře očištěné cibule uloží v suchém a pokud možno chladném prostoru. |
| Všeobecný text | Cibuloviny rostou v každé půdě, nejlépe pak v kypré, obohacené o rašelinu a listovku. Půda však nepotřebuje hluboké zpracování. Cibuloviny také dobře kvetou v balkonových truhlících a jiných nádobách. Kdo se chce od pozdní zimy až daleko do jara těšit z nepřetržité řady kvetoucí rostlin, ten využije velkého množství cibulových a hlíznatých rostlin. Sněženkami, talovíny, ranými krokusy, narcisy, ladoňkami atd. to začíná a pokračuje až k pozdním tulipánům v květnu. Téměř všechny na jaře kvetoucí cibuloviny se sází v říjnu až v prvé polovině listopadu, dokud je půda nezamrzlá. Nikdy je však nesázíme jednotlivě, nýbrž v malých nebo větších skupinkách jednoho druhu či odrůdy. Pro balkony sázíme na jaře kvetoucí cibuloviny do prostorných nádob jako jsou truhlíky, žlaby a kbelíky, umístíme je na místo chráněné před větrem a zabezpečíme dostatek vlhkosti. Nejsou vhodné příliš mělké mísy, které neposkytují rostlinám dostatečnou ochranu. |
| Výsadba | Do jedné skupinky sázíme u velkokvětých cibulovin i při nedostatku místa 5 - 15 ks, u drobnokvětých přiměřeně více. Cibule sázíme dvojnásobně tak hluboko, jak jsou vysoké, tzn. velké cibule (tulipány, hyacinty, narcisy) přijdou do hloubky 12 - 15 cm, malým cibulím (krokusům, ladoňkám, sněženkám) stačí hloubka 5 - 8 cm. Vzájemná vzdálenost jednotlivých cibulí uvnitř skupiny odpovídá přibližně hloubce jejich výsadby. Sázíme pomocí sázecí lopatky nebo sazeče cibulí. Vysazené cibuloviny vydatně zalijeme. Pozor: špička cibule musí vždy směřovat vzhůru! V létě a na podzim kvetoucí cibuloviny a hlízy, které se sází jen na jaře jsou mečíky, frézie, montbrécie, jiřiny, begonie atd. S ohledem na jejich choulostivost vůči mrazu, je sázíme - s výjimkou begonií - poměrně pozdě, nejlépe až po zmrzlých, asi v polovině května. V teplejších polohách můžeme dát hlízy do země už v dubnu. |
| Vzdálenost rostlin | Cibule sázíme pouze ve skupinkách. Vzájemná vzdálenost jednotlivých cibulí odpovídá přibližně hloubce jejich výsadby. |
| Zavlažování | Mimo závlahy po výsadbě není žádná další nutná. |
| Zimní ochrana | Cibuloviny označené jako mrazuvzdorné mohou zůstat celoročně na stanovišti. |
Jsme členy
